Dr. Ricky Okwir Okello pracuje v národním parku Bwindi Impenetrable Forest a zajišťuje, že se mohou turisté v parku bezpečně procházet mezi lidoopy.
Dr. Ricky Okwir Okello se každý den za úsvitu vydává na trek za gorilami hluboko do ugandského neprostupného lesa Bwindi, který je tak pojmenován pro své strmé horské hřebeny a hustou vegetaci. Není však jedním z mnoha turistů, kteří platí za permity, aby se mohli setkat tváří v tvář s horskými gorilami, které zde žijí. Je jedním z veterinářů, kteří se pravidelně vydávají na náročnou cestu, aby pomohli monitorovat zdravotní stav 26 habituovaných rodin goril v parku. Turisté ho v parku mohou občas zahlédnout po boku stopařů, kteří pro něj gorilí rodiny vyhledávají.
Kromě vyhledávání gorilám nebezpečných nástrah a zašívání ran po boji mezi samotnými gorilami musí Dr. Ricky kontrolovat, zda se u nich nevyskytují nemoci přenášené lidmi. Gorily a lidé sdílejí více než 98 % DNA, což zvyšuje náchylnost k nákaze stejnými nemocemi. I obyčejné nachlazení může gorilu zabít. Navzdory riziku, kterému je kvůli kontaktu s člověkem gorila vystavena, je doktor Ricky přesvědčen, že jde o nezbytnou součást ochrany přírody. Jako člen týmu Gorilla Doctors– neziskové organizace v Ugandě, Rwandě a Demokratické republice Kongo (DRK) – je jeho úkolem mít situaci pod dohledem.
V Ugandě se Dr. Ricky zaměřuje výhradně na gorily horské, které jsou sice stále ohrožené, ale jsou jediným druhem lidoopů, jejichž počet ve volné přírodě roste. Veterináři mohou být zodpovědní až za rozdíl 40% v rychlosti růstu populace mezi gorilami habituovanými a gorilami bez habituace. I díky spolupráci s místními komunitami je to jeden z důvodů, proč je ugandský turistický ruch založený na ochraně přírody tak úspěšný. V současné době se odhaduje, že populace goril horských čítá 1 063 jedinců v Bwindi a Virunze, což je až zázračné zotavení z nejnižšího počtu 242 jedinců v roce 1981.
Je to fyzicky náročná práce v těžkých podmínkách. Cesty za gorilami vyžadují jízdu autem po kamenitých nezpevněných cestách a náročné pěší túry. Navíc gorily nejsou zrovna ochotní pacienti 🙂
Magazín Thrillist publikoval rozhovor s doktorem Rickym o jeho každodenní rutině, ochraně přírody i turismu. A my z něj pro vás v tomto článku zprostředkováváme nejzajímavější části:
Popište, co děláte během „typického“ pracovního dne, pokud něco takového existuje.
Obvykle si večer před spaním naplánuji návštěvu jedné z našich habituovaných rodin na běžnou zdravotní kontrolu. V půl sedmé ráno už se stopaři vyrážíme do terénu. Prohlížím si gorily, zda nejeví známky nemoci. Zaměřuji se na to, jestli nemají nějaká zranění, jakou mají barvu kůže, jestli vypadají zdravě, poté sepíšu zprávu, udělám fotografie a výsledky předložím vedení parku a ostatním členům týmu. Vlastně jsem včera spočítal, že jsem gorily sledoval více než 3500krát a mám asi 25 terabajtů fotografií.
Co se stane, když se ukáže, že gorila je nemocná? Jak se s nimi zachází?
Pokud se některá z goril necítí dobře, znamená to, že můj den bude delší než obvykle. Strávím více času jejich sledováním a snažím se získat neinvazivní vzorek, například sliny, které zanechají po rozkousání rostliny, abych je mohl vyšetřit v laboratoři. Druhý den máme takzvaný zásah. Žádná gorila není ošetřena mimo prales. Kdykoli onemocní, střelím je šipkou a léčíme je přímo na místě. Máme dokonce přenosný rentgen, když máme podezření na zlomeninu. Jediný rozdíl oproti lidem je, že nemůžeme použít klasickou sádru – gorily by ji strhly. Používáme tedy sklolaminát a natíráme ho černou barvou, aby měl barvu jejich srsti. Po dvou měsících jim ji pak můžeme odříznout.
Jsou gorily dobří pacienti?
Když léčíte gorilu, často se chce bránit. Jakmile je gorila postřelena šipkou, trvá jí asi deset minut, než usne. Při práci mám k dispozici skupinu nosičů a rangerů, kteří mě chrání a ostatní gorily odhánějí. Kvůli vzájemným vztahům goril v rámci skupiny musíme někdy střelit šipkou jinou gorilu, abychom mohli bezpečně pracovat. Ošetření mláděte je jedna z nejtěžších věcí, protože matka a dominantní stříbrohřbetý samec si myslí, že se jim snažíte mládě vzít.
Jaké jsou největší hrozby pro gorily? S čím je nejčastěji léčíte?
Gorily mají čtyři hlavní zdravotní hrozby. První z nich jsou nemoci, které mohou pocházet od jiných goril, ale také od lidí. To je důvod, proč vždy vyžadujeme, aby lidé v blízkosti goril nosili roušky. Pokud jste nemocní, s návštěvou počkejte. Zjistili jsme u goril respirační infekce, jako je lidský metapneumovirus, které obvykle nemají příliš velký dopad na lidi, ale gorilu mohou zabít. Setkáváme se také s mnoha parazitárními infekcemi, z nichž u některých máme podezření, že pocházejí z kontaktu goril s lidským výkaly.
Druhou hrozbou pro gorily jsou zranění drátěnými nástrahami. Lidé v Bwindi nastražují nelegální pasti kvůli jiným zvířatům, než jsou gorily. Ty jsou náhodnými oběťmi. Naštěstí každý den sledujeme zabydlené gorily, takže pokud je nahlášeno zranění nástrahou, můžeme je vypustit a ošetřit. Pokud však není nehoda zpozorována dostatečně brzy, budeme muset kvůli infekci amputovat, jinak gorila může zemřít. Setkáváme se i s jinými typy konfliktů s lidmi. Pokud stojíte na silnici u Bwindi, všimnete si velmi ostré hranice mezi pralesem a komunitou. Lidé mají na hranici parku vysázené plodiny. Občas se stane, že lidé neúmyslně zraní gorily, když je odhánějí ze svých zahrad. Také se setkáváme se zraněními způsobenými jinými gorilami. Gorily si nevolí své vůdce – bojují. Při tom se poraní navzájem i sami sebe.
Máte pocit, že zabydlování goril a turistika aktivně přispívají k jejich ochraně?
Osobně si myslím, že k tomu, abychom mohli chránit jakýkoli druh, je třeba, aby lidé žijící v jeho okolí byli spokojení a investovali do něj. Obyvatelé Bwindi mají z turismu mnoho výhod. Část peněz z permitů na gorily a vstupného do parku se vrací přímo komunitě. Nosiči, rangerové a zaměstnanci hotelů – většina těchto pracovních pozic je určena pro místní komunitu. Lidé to vědí a chtějí gorily chránit. Konflikty mezi gorilami a lidmi se staly minimálními. Pokud gorily přijdou do komunity zlákány jejich úrodou, komunita byla poučena, jak je zahnat zpět do pralesa.
Jak jste zmínil, pobyt v blízkosti lidí může být pro gorily ze zdravotního hlediska nebezpečný. Máte někdy pocit, že turistika ohrožuje gorily?
Vždy se snažíme najít rovnováhu. Je velmi důležité nosit masky, udržovat patřičnou vzdálenost deseti metrů a dodržovat pravidla. Nelze říci, že turismus je pro gorily hrozbou. Bez turismu bychom gorily neměli. Když se podíváte například na západní nížinné gorily (v Konžské pánvi), turisté je nenavštěvují. Proto se o ně místní lidé nestarají. Chodí volně do pralesa a pytlačí. Není zde veterinární péče a gorily jsou náchylnější k nemocem. Jejich populace klesá, zatímco populace goril horských od roku 1983 neustále roste.
Co je na práci gorilího lékaře nejlepší?
Je výjimečné sledovat, jak vyrůstá novorozená gorila, která váží asi tři kilogramy. Mám několik goril, které jsem fotil už jako miminka a které teď po devíti nebo deseti letech mají vlastní potomky. Rád bych viděl, jak se gorila, kterou znám od jejího mláděte, stane prarodičem. To je můj sen.
Článek od Alexandra Owens.